Vděčnost mění život

"Bůh nehledí na limity a omezení, kterými jsme spoutali své životy a sami sebe. Bůh nám daroval svět, ve kterém se život může stát lepším vždycky. Ne až zítra, ale klidně hned dnes. Pokud to připustíme, může se i smolný den změnit ve šťastný, nešťastný vztah může nabrat nový dech a řada dalších 'špatných' věcí se nakonec může obrátit k dobrému.

Leslie se svou pětiletou dcerkou Melissou přecházela přes ulici v nákupní zóně. Ulicí se hnal džíp, z okének mu na plné pecky vyřvávala hudba a jeho řidič, když před odbočením doleva přejížděl z jednoho pruhu do druhého, přehlédl semafor. Řidiči bylo teprve sedmnáct, a protože ho oslnilo slunce, Leslie s Melissou vůbec neviděl. Zato Leslie si džípu všimla a došlo jí, že se srážce s ním patrně nevyhnou. Mohla udělat jen jediné, rychle vzít dcerku do náruče. Řidič je zahlédl na poslední chvíli a prudce strhl volant. Narazil do několika zaparkovaných aut a podařilo se mu zastavit jen pár centimetrů od matky s dcerou, které zůstaly stát na místě, ochromené strachem. Mladík byl tím, co se stalo, naprosto zdrcen. Zato Leslie nedokázala cítit nic jiného než hluboký vděk.
"Klidně to mohlo dopadnout úplně jinak a já mohla i s Melissou skončit mrtvá na vozovce." líčila matka s úlevou. "Náš život může tolikrát nabrat úplně nečekaný směr. Toho dne jsem padla na kolena a děkovala za to, že jsme byly s Melissou ušetřeny. Od té doby už nic neberu jako samozřejmost. Když mi teď moje maminka, je jí pětapadesát, zavolá, že byla na mamografu a vyšetření dopadlo dobře, jsem jí vděčná, že šla na kontrolu. A děkuji Bohu za to, že je zdravá. Poznala jsem, jak je život křehký, a tohle poznání teď posiluje můj vděk. Pocit vděčnosti dal mému životu ohromný smysl a vlil do něj novou sílu."

Člověk, který cítí vděk, je zároveň silný, protože síla pramení z vděčnosti. Podstatou hojnosti je vděčné uvědomění si toho, co máme, čeho se nám dostalo.
Skutečná moc, štěstí a pocit pohody vycházejí ze schopnosti prožívat vděk. Být vděčný za to, co máte, a za to, že věci jsou, jaké jsou. Být vděčný za to, kdo jste. Za všechno, co jste přinesli světu svým narozením. Za svou jedinečnost. Ani za milion let se nenarodí nikdo, kdo by byl stejný jako vy. Žádný jiný člověk nikdy nebude na svět nahlížet a reagovat tak, jak to děláte vy.

Když nám náš život "stačí", nepotřebujeme víc. Jak je úžasné cítit, že nám stačí dny, které dostáváme, a svět, v němž žijeme. Často si takový pocit vůbec nepřipouštíme. Je nám cizí, protože máme sklon žít svůj život v představě, že mu pořád něco chybí. Tento způsob nazírání ale můžeme změnit. Dokážeme-li prohlásit, že tohle je prostě život a že nepotřebujeme víc, než dostáváme, je to nádherný projev vznešenosti a síly. Jakmile nepotřebujeme víc, než máme, a přestaneme cítit potřebu mít všechno ve svých rukou, umožníme životu, aby se rozvinul a rozkvetl."

* * *

- z knihy Lekce života, Elisabeth Kübler-Ross a David Kessler