Mystik Osho při jedné přednášce vyprávěl, jak král při procházce svým hlavním městem potkal žebráka.
"Chceš-li mi něco dát," řekl žebrák králi, "musíš dodržet jednu podmínku."
Král zkoprněl. Znal mnoho žebráků, ale ještě nenarazil na žádného, který by mu kladl podmínky. Pohlédl muži do očí a zjistil, že z nich vyzařuje jakási podivná síla. Zvláštní! Ten žebrák měl charisma. A vskutku, nebyl to žádný žebrák, nýbrž súfijský mystik. To však král netušil.
"Co myslíš tou podmínkou?" otázal se a žebrák odpověděl:
"Přijmu tvou almužnu jedině tehdy, když se ti podaří naplnit mou misku až po okraj."
Král se domníval, že se přeslechl. Byla to malá miska. To si z něj ten žebrák dělá legraci?
"Proč myslíš, že bych tu tou špinavou mističku nedokázal naplnit?" zeptal se ostře. "Nejsem žebrák jako ty!"
Žebrák se usmál a pravil: "Radši tě varuji, než se o to pokusíš a možná budeš mít potíže."
Co si to k čertu ten žebrák představuje? V králi se vzbudila zvědavost a zároveň se ho zmocnil vztek. Nařídil vezírovi:
"Naplň mu tu misku!"
Vezír zaběhl do paláce, za pár minut se vrátil s brašnou plnou drahokamů a sypal je do misky. A tu se dělo něco podivuhodného. Drahokamy v misce mizely stejně rychle, jak je do ní vezír sypal!
"Dál!" zvolal král. "Víc!"
Byl bez sebe úžasem a vztekem. Za žádnou cenu se nechtěl vzdát a dopřát žebrákovi triumf. Vezír znovu odběhl do paláce a přinesl další drahokamy. Ale i ty v misce zmizely. Král nyní přestal rozumně uvažovat. Byl ochoten dát v sázku celé království. Žebrák prostě nesmí ani za nic vyhrát!
"Víc!" zvolal a vezír uháněl pro další drahokamy, stále víc, až byla královská pokladnice prázdná. Veškerý králův majetek, celý státní poklad, tak zmizel v malé žebrácké misce. Král byl nakonec chudý stejně jako ten žebrák. Teprve pak přišel k rozumu. Uklonil se žebrákovi.
"Urazil jsem tě," řekl. "Odpusť mi, prosím. Ale než odejdeš, prozraď mi prosím tajemství té misky. Jak je možné, že v ní všechny mé poklady zmizely?"
Žebrák se zasmál a řekl: "Tu misku jsem zhotovil ze stejné látky, z jaké je lidské ego. Ego nemá nikdy dost. Ať mu dáš cokoli - zmizí to. Nikdy není naplněno."
"Chceš-li mi něco dát," řekl žebrák králi, "musíš dodržet jednu podmínku."
Král zkoprněl. Znal mnoho žebráků, ale ještě nenarazil na žádného, který by mu kladl podmínky. Pohlédl muži do očí a zjistil, že z nich vyzařuje jakási podivná síla. Zvláštní! Ten žebrák měl charisma. A vskutku, nebyl to žádný žebrák, nýbrž súfijský mystik. To však král netušil.
"Co myslíš tou podmínkou?" otázal se a žebrák odpověděl:
"Přijmu tvou almužnu jedině tehdy, když se ti podaří naplnit mou misku až po okraj."
Král se domníval, že se přeslechl. Byla to malá miska. To si z něj ten žebrák dělá legraci?
"Proč myslíš, že bych tu tou špinavou mističku nedokázal naplnit?" zeptal se ostře. "Nejsem žebrák jako ty!"
Žebrák se usmál a pravil: "Radši tě varuji, než se o to pokusíš a možná budeš mít potíže."
Co si to k čertu ten žebrák představuje? V králi se vzbudila zvědavost a zároveň se ho zmocnil vztek. Nařídil vezírovi:
"Naplň mu tu misku!"
Vezír zaběhl do paláce, za pár minut se vrátil s brašnou plnou drahokamů a sypal je do misky. A tu se dělo něco podivuhodného. Drahokamy v misce mizely stejně rychle, jak je do ní vezír sypal!
"Dál!" zvolal král. "Víc!"
Byl bez sebe úžasem a vztekem. Za žádnou cenu se nechtěl vzdát a dopřát žebrákovi triumf. Vezír znovu odběhl do paláce a přinesl další drahokamy. Ale i ty v misce zmizely. Král nyní přestal rozumně uvažovat. Byl ochoten dát v sázku celé království. Žebrák prostě nesmí ani za nic vyhrát!
"Víc!" zvolal a vezír uháněl pro další drahokamy, stále víc, až byla královská pokladnice prázdná. Veškerý králův majetek, celý státní poklad, tak zmizel v malé žebrácké misce. Král byl nakonec chudý stejně jako ten žebrák. Teprve pak přišel k rozumu. Uklonil se žebrákovi.
"Urazil jsem tě," řekl. "Odpusť mi, prosím. Ale než odejdeš, prozraď mi prosím tajemství té misky. Jak je možné, že v ní všechny mé poklady zmizely?"
Žebrák se zasmál a řekl: "Tu misku jsem zhotovil ze stejné látky, z jaké je lidské ego. Ego nemá nikdy dost. Ať mu dáš cokoli - zmizí to. Nikdy není naplněno."
* * *
- z knihy Cesta tygra, Bernhard Moestl
- z knihy Cesta tygra, Bernhard Moestl
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.