Spřízněné duše jsou si nejlepšími přáteli

Často žasnu, když slýchám, jak málo toho lidé se svými protějšky sdílejí. Také z toho bývám smutná. Mnozí za mnou přicházejí do poradny s hromadou stížností na své partnery, ale když jim navrhnu, aby si o tom spolu promluvili doma, rezolutně odmítají. A neskrývají před sebou jen své problémy; nemluví spolu ani o svých snech, hodnotách dokonce ani o aktuálních starostech. V takovém vztahu je láska i sexuální touha nemožná. Nejlepší přátelé spou mluví o všem a spřízněné duše také. Upřímná komunikace plná důvěry se smyslem pro humor je pro ně stejně důležitá jako voda pro květinu. Bez ní květiny i vztahy rychle chřadnou.

Mluvit spolu upřímně a otevřeně však bohužel není vždy snadné. Vytvářet stále více lásky je krásný a vznešený cíl, v praxi však vyžaduje spoustu odhodlání a trpělivosti. Nestačí partnera milovat pro to, co na něm obdivujeme, je třeba s láskyplným pochopením přijmout i jeho problematické stránky. Pokud můžeme jeden druhému odhalit své slabosti beze strachu, že budeme kritizováni a souzeni, a pokud se budeme cítit dokonce tak bezpečně, že můžeme o svých problémech žertovat, jsme na nejlepší cestě stát se opravdu nejlepšími přáteli.

Jedna z nejdůležitějších vlastností, která z obyčejného partnera dělá opravdovou spřízněnou duši, je schopnost stát se svému protějšku spolehlivým důvěrníkem ve všech strastech i radostech.

A naopak, jsme-li připraveni sdílet své nejtajnější sny i strachy, dáváme tím svému protějšku jeden z nejláskyplnějších darů, jaké lze dát. 

Takové otevřenosti však nelze dosáhnout jednou provždy - cesta k ní je nepřetržitý proces, podobně jako zalévání květiny. Snažit se o takto důvěrnou komunikaci může být poměrně náročné, a občas dokonce i děsivé, nikdy jsem však netvrdila, že soužití spřízněných duší je snadná záležitost. Cesta za světlem na vrcholu hory neustále stoupá a vyžaduje úsilí, odhodlání a často také sebeovládání. Člověk musí být schopen zdržet se jakékoli destruktivní kritiky či projevů netrpělivosti ohledně partnerových nedostatků, protože jedině tak se jeho protějšek může v jeho přítomnosti cítit absolutně bezpečně.

Mluvit tak, abychom nespouštěli ze zřetele partnerovy potřeby a přání, je schopnost, které se dá naučit. Pokud se k tomu odhodláte, můžete se svému protějšku stát spolehlivým důvěrníkem a zároveň tak uděláte všechno pro to, abyste i vy získali partnerovu láskyplnou podporu a našli odvahu svěřit se se svými nejhlubšími tajemstvími. A tak se vám partner stane zároveň i nejlepším přítelem.

* * *

- z knihy Vaše spřízněná duše, Tara Springett