Láska přijde, až odpustíte

Něco nového a lepšího se může podařit pouze tehdy, kdy je to staré skutečně zpracováno a vyřešeno. Teprve s odpuštěním se můžeme osvobodit od toho, co nám bylo způsobeno. Osvobodí nás to nejen duševně, ale zbavíme se také mnoha nevysvětlitelných tělesných potíží, které se dostavují, pokud něco někomu zazlíváme.

Samozřejmě to vyžaduje určitou sílu udělat tlustou čáru za utrpěným bezprávím. Na druhou stranu, o kolik energie nás okrádá žít jako oběť, která se nechce smířit se svým osudem a je naplněna myšlenkami na pomstu? Kdo odpustí, ten nepřipustí, aby určité osoby nebo zážitky nadále ovlivňovaly jeho život. A nyní se zkuste vcítit do opačného postoje: "To ti nikdy neodpustím!" Jak hořce a ničivě to zní. A jak zřejmé z toho je, komu tím ubližujeme - přece jen nám samotným! Možná si myslíme, že tímto postojem potrestáme toho druhého, ale ve skutečnosti odsuzujeme sami sebe nezapomenout. V paměti neustále držíme myšlenky na to, co nám ten druhý udělal, a tím živíme naši bolest. Skoro jako bychom znovu a znovu otáčeli nožem, který trčí z naší rány!

Když odpustíme a pustíme se toho, co nám bylo učiněno, v žádném případě to neznamená, že to schvalujeme. Stejně jako předtím to můžeme považovat za zlé nebo hanebné, a ten druhý se bude muset vypořádat s tím, co udělal. My však učiníme rozhodnutí pro náš osobní duchovní růst. Ránu v sobě vyléčíme a postaráme se o to, aby v našem podvědomí už dále nenabývala na velikosti a nezpůsobovala tak další neštěstí. 

Odpuštění je proces. Jakmile se jednou zahájí, může uvést mnohé do pohybu. Je možné, že v tom či onom případě budete potřebovat trochu více času, to je naprosto v pořádku. I když se nepovažuji za neodpouštějícího člověka, často si uvědomím, jaký vztek a zlobu s sebou zrovna vláčím jako kouli na noze. Zřejmě patřím k lidem, kteří se musí donekonečna šťourat ve své ráně, než se přes ni dokážou přenést. Přitom vím až příliš dobře, co si tím my lidé způsobujeme!

Zjistila jsem, že zášť, kritika, pocity viny a zlost jsou příčinou většiny problémů v našem životě. Právě ony nám nakonec brání v přístupu k naší duši. Naše duše přijímá pouze cestu čisté lásky. Vše, co nás od ní odvádí, trápí naši duši a způsobuje nám duševní strádání. Bohužel nás k tomu svádí právě naše zcela běžné každodenní vztahy. A tak se necháváme zmást! Určité skutečnosti, které jsou vším, jen ne láskou, zaměňujeme za lásku a slepě tápeme v milostných pastech jen proto, že si nejsme vědomi určitých mechanismů. Ale vzhledem k tomu, že jednou chcete dosáhnout takového vědomí, abyste našli svou spřízněnou duši a byli s ní šťastní, jste jistě připraveni pohlédnout nepříteli svého duševního štěstí do tváře. 

* * *

- z knihy Láska v nové době aneb Jak spřízněné duše mění dnešní svět, Gerti Samel