Formy našeho sebetrestání

Jednou z překážek k úspěchu pro nás bývá pocit, že jsme nedokonalí, jako by v nás bylo něco od přírody v nepořádku. Podobně jako u jiných druhů strachu i v tomto případě mají bývalé oběti dětského týrání a zanedbávání větší sklony myslet tímto způsobem nežli lidé, kteří žili v lásce a harmonii. 

Lidé, kteří byli týráni v době, kdy vyrůstali, často láskyplné chování nechápou, nedůvěřují mu a ani ho neočekávají. Neznali nic jiného než kritiku, lhostejnost a krutost. Není tedy nic divného na tom, když v týrání sebe samých pokračují i v dospělosti. Dospěli k tomu, že bolest vnímají jako normální a na laskavost pohlížejí s podezřením. 

Sebetrestání je produktem pocitu viny. Je za ním přesvědčení: "Jsem špatný a zasloužím si trest." Tento pocit viny má kořeny v nejasné představě, že někde hluboko vevnitř je člověk defektní a nehodný dobra. Člověk může mít tuto představu spojenou s nějakým konkrétním skutkem, nebo to může být všeobecné přesvědčení, že: "Jsem špatný člověk a každý, kdo mě potká, to ví."

Sebetrestání má přitom mnoho forem.

* * *

1. Stavění sebe samých na poslední místo

Maria si stěžovala, že jí rodinné povinnosti berou tolik času a energie, že nemůže cvičit. Celý život kladla Maria své potřeby na poslední místo. Když jsme se ale lépe podívaly na její časový rozvrh, zjistily jsme, že tráví nadměrné množství času uklízením pokojů a šatů svých předpubertálních dětí. A tak jsme zapojily její syny a dceru do schématu domácích prací a Marie získala čas jít do posilovny. 

2. Nestanovení, nezapočetí nebo nedokončení cílů

Daniel byl nešťastný a osamělý. Chtěl milostný vztah, ale svůj cíl odkládal. Říkal si: "Zapíšu se do seznamovacího klubu, když zhubnu", nebo "K čemu by to bylo? I tak nejsou k mání žádné solidní nezadané dívky." Těmito pesimistickými myšlenkami se Daniel chránil před strachem, že ho ženy odmítnou.

Pracovali jsme na tom, abychom rozmotali Danielovy negativní představy a stanovili realistické "cíle pro lásku". Nejdříve jsme sestavili seznam všech vlastností, které jsou pro něj v partnerském vztahu důležité. Dalším krokem bylo, že se Daniel přinutil jít večer ven, aby měl příležitost potkat vhodné partnerky. Začal navštěvovat večerní vzdělávací kurzy, semináře a skupinu spirituálních studií. Do dvou měsíců začal chodit se ženou, která v něm vzbudila opravdový romantický zájem. 

3. Pozice mučedníka či oběti

Rebecca se hodně věnovala dobrovolnické práci pro charitativní, občanské a školní projekty ve své čtvrti. Byla vášnivou zastánkyní názoru, že občané by měli dávat zdarma k dispozici svůj volný čas i jiné zdroje. To všechno by bylo v pořádku, kdyby se Rebecca nedostala do situace, že už byla v tolika komisích, že ji množství povinností doslova zavalilo. Byla většinou podrážděná, protože měla pocit, že ji organizace, pro které dělala dobrovolnickou práci, zneužívají.

Rebecca přijala roli "mučedníka" nebo "oběti" - tedy trpělivé a ctnostné oběti manipulace jiných lhostejných lidí. Nevěděla, jak by ona sama mohla ovlivnit definici své role. Viděla jenom dichotomii - hodná holka/špatná holka.

4. Plýtvání zdroji

Kathleen měla za cíl vyplatit dluhy na svých kreditních kartách, ale místo toho každý víkend platila nákupy nových šatů nebo domácích potřeb. Frank chtěl získat titul korespondenčním kurzem, do kterého se zapsal, ale místo toho, aby dělal domácí úkoly, trávil svůj volný čas sledováním televize. Oba, Kathleen i Frank, si stěžovali, že splnění jejich cílů brání vnější vlivy, ale ve skutečnosti svůj úspěch sabotovali jenom oni sami.

5. Setrvávání v nezdravých vztazích

Trina a její přítel Mark spolu chodili dva roky. Trina byla nešťastná, protože věděla, že jí byl Mark dvakrát nevěrný. Také s ní nehezky mluvil. Trina navzdory tomu věřila, že když ho bude milovat více než kterákoli jiná žena, dokáže ho změnit. Na terapii si uvědomila, že touha získat Markovu lásku má kořeny v jejím nenaplněném vztahu s tátou, který opustil rodinu, když jí bylo pět let.

6. Negativní vnitřní monolog

Donna chtěla mít ve své práci větší sebevědomí a jistotu. V terapii jsme zjistili, že má sklony k negativnímu vnitřnímu monologu: "Vždycky všechno popleteš", "Jsi hloupá; nikdo tě nebude poslouchat", a podobně. Pomocí afirmací si Donna osvojila jiný pohled na život, který jí pomohl cítit se a jednat sebejistěji.

7. Špatné zacházení s vlastním tělem

Barbara každý den nutila své tělo k akci pomocí stimulantů jako káva, cola nebo čokoláda. V důsledku svého "povzbuzujícího" jídelníčku byla pak večer neklidná a aby usnula, musela vypít láhev vína.

8. Nepřejícnost vůči sobě samým

Nekupovat si dobroty, nedopřávat si péči, nebo se zanedbávat v základních věcech, např. nechodit k zubaři nebo k jiným lékařům, když je to třeba, jezdit autem s prasklým čelním sklem a podobně. 

9. Přílišná snaha uspokojovat jiné

Více než cokoliv jiného si Brenda přála být oblíbená a přijímaná svými kolegy. Jenže způsob, jakým chtěla přitáhnout jejich přátelství, stál Brendu vlastní sebeúctu. Často všem zaplatila oběd nebo se nabídla, že udělá práci za své spolupracovníky. Kolegyně v kanceláři její nabídky pokaždé přijaly, nikdy jí však zpětně nenabídly, že jí její velkorysost oplatí. Nevěděla, co s ní není v pořádku, že ji lidé nemají rádi. Byla na všechny tak hodná a snažila se je nerozzlobit, ani jim nepřekážet. Měla pocit, že čím více se snaží být oblíbená, tím méně si jí lidé všímají. 

* * *

Sebetrestání vychází z iluze, že sebedestrukce zmírní naše pocity viny. Základem je myšlenka: "Když budu potrestán za to, že jsem něco udělal špatně, nebudu se cítit tak mizerně." Bohužel, pro "tyranské vnitřní dítě" sebetrestání jen umocňuje pocity nehodnosti a nezasloužení. 

Jak se říká v Kurzu zázraků: "Láska a vina spolu nemohou koexistovat, a tím, že si vybereme jednu, odmítáme tu druhou."

* * *

- z knihy Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas; Doreen Virtue