Žijete-li s partnerem v dysfunkčním vztahu, stává se, že o vás nejeví zájem, dokud se od něho konečně neodpoutáte - a pak jste pro něj neodolatelná. Opustit vztah založený na zneužívání však vyžaduje vědět, jak se chránit.
Chce vás. Vy se poddáte. Pak už vás nechce. Bolí to.
Najdete v sobě sílu odejít. Zase vás chce. Vy se poddáte.
A pak vás zase nechce. Pořád dokola.
Pokud jste stejně jako já skončili se závazko-fobním člověkem, pravděpodobně jste již zažili, že jste v sobě našli sílu odejít od něj pro své vlastní dobro, a on pak přišel zpátky na kolenou, přísahal, že vás opravdu, ale opravdu miluje, a že se tentokrát už opravdu změnil.
Pokud mu uvěříte, celý cyklus smlouvání a paniky začne znovu. Proč to ale dělá?
Ve své knize Muži, kteří neumí milovat, píšou Julia Sokol a Steven Carter, že:
"Člověk s fobií ze závazků často ve své úzkosti potřebuje jen získat odstup. Když od něj partner odejde a vztah skončí, najednou už se nebojí. A city, které k vám choval, mohou najednou volně vystoupat na povrch, protože už ho v jeho prostředí nic neohrožuje. Když už nepanikaří, začíná vás postrádat a ozve se."
"Když se tak stane, obvykle se celý scénář odehrává znovu. Jediným rozdílem je to, že tentokrát rychleji."
Já si prošla dvěma takovými vztahy. Nevěřili byste, jak intenzivní milostné dopisy jsem dostávala od svých partnerů "závazko-fobů", když jsem konečně zesílila natolik, abych od nich odešla.
Zde je malá ukázka toho, co mi do mého vlastního deníku napsal jeden z nich:
"Shannon, mám ti toho tolik co říct. Jsem vděčný za to, že jsem poznal tak nadanou, duchovní, inteligentní a nádhernou ženu."
(Mé ego to všechno zbaštilo jako cukrovinku!)
"Jako člověk jsem s tebou hodně vyrostl a přemýšlel jsem o tom, že bychom spolu mohli budovat svou dynastii a být jeden druhému šampionem."
(Cítila jsem se skvěle, že jsem ho dokázala tak změnit! Ach, potřeboval k tomu jen mou lásku!)
"Nedokážu pochopit, jak se něčí pocity mohou obrátit o 180°."
(Mé pocity se změnily, protože mi neodpovídal na telefonáty a vytrácel se na celé dny, přestože jsem vyžadovala monogamní vztah.)
"Musím ti říct, že jsem nikdy k nikomu necítil to, co k tobě."
(Mé ego bylo taaak šťastné. Bože, jsem skvělá!)
"Proto je mi teď mizerně kvůli tomu, jak jsem se poslední dva týdny choval."
(Jsem ráda, že trpí po tom všem, co jsem si musela vytrpět já. Nechám ho trpět ještě chvilku, a pak ho vezmu zpátky a budeme mít dokonalý život. Protože teď konečně chápe, jak úžasná jsem!)
"Bolí mě, když říkáš, že už se mnou nechceš být. Bolesti hlavy, neprospané noci a chvíle plné temnoty... všechno je špatně. Jsem ztracený. Mrzí mě, že jsem ti neřekl, že tě ve svém životě chci. To, že mi pomalu dochází, jak vlastně funguji a proč dělám všechny ty věci, není důvod, abychom se nechali připravit o všechno to hezké mezi námi."
(Tím mě opravdu dostal. "Pomalu mu docházelo", jak vlastně fungoval. Nenaučila mě snad má terapie, že ne vždy dokážeme pochopit, proč některé věci děláme? Nemohla bych mu prostě dopřát pohov?)
"Tohle nedává žádný smysl!"
(Týden jsi nezavolal. Pak ses objevil a chtěl po mně sex a fňukal, když jsem ti ho neposkytla.)
"Je to jednoduché. Já miluji tebe, ty miluješ mě. Jsme pro sebe dokonalí."
(No, ve skutečnosti pro mě tak dokonalý nejsi.)
"Měli bychom být spolu. Prosím, dej mi ještě šanci! Prosím tě, abys něco tak nádherného nezahazovala. Popřemýšlej o tom, zlatíčko!"
Přemýšlela jsem o tom pět minut. A dala jsem mu další šanci. Jak to dopadlo? Dalších několik let nejistoty, nespolehlivosti, lhaní a podvádění, výměnou za několik překrásných omluvných dopisů. To byla jediná moje odměna.
Co tedy můžete udělat, abyste se nenaletěly partnerovu smlouvačskému syndromu?
Pokud jste přemýšlely, proč vás prostě nenechá jít, když vás přece nechce, zde je 6 věcí, které potřebujete vědět o odchodu z takovéhoto typu vztahů:
* * *
1. Uvědomte si, že vy dva fungujete každý úplně jiným způsobem
Vy toužíte po hlubokém spojení, blízkosti, závazku a trvalosti. On si to přeje také, ale jen tehdy, když od něj utíkáte. Ale když jste mu nablízku a všechno toto mu nabízíte, on se začíná dusit, panikaří a nakonec celý vztah sabotuje tím, že vás kritizuje, stěžuje si, je nespolehlivý a/nebo vás podvádí. To, co funguje na vás, na něho nefunguje.
2. Zpomalte
Pamatujte si, že důvěra se získává, ne dává. Pokud jste se rozhodla dát někomu druhou šanci, protože najednou slibuje, že se změnil a že chce to, co chcete vy, zpomalte. Ano, sex na usmíření může být jiskřivější než ohňostroje na olympiádě v Pekingu, ale nijak to nevypovídá o tom, zda se něco opravdu změnilo.
3. Nemyslete si, že žijete ve filmu
Richard Gere došel velkého prozření, když odkopl Debru Wingerovou. Spěchal za ní a získal ji pro budoucnost s ním, jako s někým milujícím a přitažlivým. Je to stejně opojná fantazie jako pohádka o Růžence nebo o Sněhurce. V realitě však Debře Wingerové zůstal možná tak jen jeho klobouk.
4. Nevěřte tomu, co říká, ale tomu, co dělá
Když se za vámi partner připlazí zpět se slzami v očích a zlomeným srdcem, je schopný vám v té chvíli naslibovat úplně všechno, jen aby vás dostal zpátky. Nejhorší na tom je, že to tak v té chvíli opravdu myslí. Jenže jakmile vás bude mít zpátky, začne se opět dusit a všechno to začne znovu.
5. Nehledejte omluvy pro jeho chování a neobviňujte samy sebe
Obecně jsou k přitáhnutí závazko-fobních partnerů náchylné ty z nás, které překypují empatií nebo tendencí přebírat zodpovědnost za druhé. To pochází z našeho dětství. Malé děti věří, že ony samy jsou příčinou všeho, co se jim děje, ať v dobrém nebo ve zlém. V dětství ještě není rozvinuta ta část mozku, díky které bychom byli schopni rozpoznat, že dítě není středem vesmíru. Pokud jsme tedy měli narušovanou výchovu - např. alkoholismem rodičů nebo jinou jejich závislostí - často si pak s sebou do dospělého života odnášíme i pocit, že jsme příčinou všech oněch problémů. A to nás dělá snadnou kořistí pro chaotiky, závislé, narcisty, závazko-foby a podobné typy.
6. Starejte se v první řadě samy o sebe
Když váš ex přileze zpátky zlomený, s krvácejícím srdcem, protože mu chybí vztah, který sám zničil, je pro vás jen přirozeně honem přispěchat a napravit to. Všímejte si ale těchto svých impulsů a dobře si rozmyslete, zda jsou skutečně oprávněné.
Zeptejte se samy sebe: "Co právě teď potřebuji? Co by mi pomohlo stát nohama na zemi, v klidu, míru a vnímavosti?" Pak požádejte Vyšší moc o vaše vlastní porozumění, abyste našli sílu své nutkání ovládnout.
- Shannon Colleary
* * *
zdroj: https://www.huffingtonpost.com/entry/why-he-wont-let-you-go-even-when-he-doesnt-want_us_5851a4f3e4b0b662c2fddfab
překlad: Magda Techetová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.