Strach být sami sebou a potřeba zasluhovat si lásku

"Rodiče a naše nejbližší okolí nám dávají od narození na srozuměnou, že pokud se nebudeme chovat podle jejich norem, nebudou nás mít rádi. Od dětství slýcháme kritiku a odsouzení za své chování, myšlenky a pocity, které našim blízkým či autoritám ve škole z jednoho nebo druhého důvodu nevyhovují. Aby se ujistili, že jejich tlak dobře pochopíme, trestají nás tím, že nám přestanou dávat svoji "lásku", kterou nám projevovali do chvíle, než jsme se dle jejich názoru provinili. To se děje buď jen verbálně slovy typu: "Nebudu - nebudeme - nebudou tě za to mít rádi.", nebo přímo tím, že nám přestanou věnovat svoji pozornost. Velmi záhy proto pochopíme, že pokud chceme být sami sebou, přijdeme o to, co se tváří jako láska (i když s láskou to ve skutečností nemá nic společného). Protože jsme však malí a zranitelní a láska je pro nás doslova život zachovávající potravou, bez níž bychom jen těžce přežívali, na toto vydírání přistoupíme a vzdáme se sebe samých, i když výměnou za pouhou náhražku lásky. Láska, nebo spíše její pokřivený koncept, který se jako láska jen tváří, nad námi ovšem mezitím získá obrovskou moc a z nás se stanou díky ní na celý život vězni, kteří žijí život někoho jiného, aby se mu zavděčili a zasloužili si drobty, které mají příchuť lásky. Vzdáme se tím sebe samých a současně i možnost rozpoznat, co to skutečná láska je a prožít ji. Skutečnou lásku totiž nalezneme jen ve vlastním nitru, a teprve na základě ní k nám může přijít zvenčí jako nemanipulativní a svobodný cit někoho jiného vůči nám. Pokud ovšem potlačujeme sebe samé a nedovolujeme si být sami sebou ze strachu, že nás druzí nepochopí nebo odsoudí, nikdy se k této lásce v sobě samých nedostaneme. Láska znamená přijmout sebe samé se vším všudy a postavit se za sebe samé, za své chování, za své pocity, myšlenky, sklony a sny a nemít potřebu se za ně komukoli ospravedlňovat. Protože, jak říká Lao-c': Dokud ti bude záležet na tom, co si o tobě myslí druzí, budeš jejich vězněm a budeš žít jejich život místo svého. A proto nikdy nepoznáš skutečnou lásku."

* * *

- z knihy Známe se celé věky čili Osudové vztahy, Andrea Homolová