30 charakteristických znaků manipulativních osobností

K odhalení manipulativní osobnosti, až už je touto osobností rodič, naše známost, nebo někdo z našeho okolí, bychom měli rozpoznat nejméně čtrnáct z následujících třiceti znaků. Vyskytují se šablonovitě u každé manipulativní osobnosti, muže či ženy kteréhokoli věku. Většinu těchto jedinců poznáme podle více než dvaceti z těchto třiceti rysů! Pro ilustraci těchto kritérií uvedu několik příkladů, které mi poskytli o manipulativních rodičích přímí svědkové - jejich synové nebo dcery.

* * *

1. Manipulativní osobnost (ať žena nebo muž) obviňuje druhé ve jménu rodinných vazeb, přátelství, lásky, profesního svědomí a podobně.

Během dospívání jsem byla velká rebelka. Když jsem chtěla jít ven, diskutovala jsem s matkou o svých plánech, dohadovala se s ní, ale vždycky jsem nakonec rezignovala, jakmile na mě vytáhla obviňující argumenty typu: "Tak dobře, já ti v tom bránit nebudu, můžeš si jít, ale pamatuj si, že celou noc nezamhouřím oko, a jestli budu zítra unavená, bude to jedině tvoje vina."

2. Svou odpovědnost hází na druhé nebo se jí snaží vzdát.

Matka na mě běžně házela vinu za všechno možné. Ale jedna věc mě hluboce zasáhla. Máti měla na venkově dům, který zdědila po rodičích. Když jsem byla mladší, bavilo mě tam jezdit a pomáhat s prací na zahradě. Ale v určité době jsem měla potřebu víc se stýkat s kamarádkami a o dovolené cestovat. Bratr tam nejezdil skoro nikdy. Když se otci přiblížila sedmdesátka, matka si myslela, že starat se o zahradu už ho příliš unavuje, ačkoli jeho to bavilo a působilo mu to velké potěšení. A tak se mě rozhodla vydírat: "Buď budeš jezdit častěji a pomáhat nám, nebo ten dům prodám!" Tím, že odpovědnost za údržbu jejich zahrady přenesla na mě, vyvolala ve mně pocit viny - věděla jsem, že otec by byl z prodeje domu doopravdy nešťastný.

3. Nedává jasně najevo své požadavky, potřeby, city a názory.

"To je divné, že ji za celou tu dobu, co jsou spolu, nepožádal o ruku, nemyslíš? Říkáme si, jestli ji vůbec miluje..."

4. Často odpovídá mlhavě.

Když zavolám mámě a řeknu jí, že bych ji navštívila, odpoví mi: "Já to po tobě nechci. Dělej, jak myslíš."

5. Své názory, chování a cítění mění podle situace a lidí, v jejichž přítomnosti se právě nachází. 

Často přede mnou vyjadřovala své mínění o určitých věcech, ale kdykoli jsem jí je připomněla, pokaždé se k tomu odmítala hlásit: "Ne, tohle jsem přece nikdy neřekla! To nedává smysl!"

6. Dovolává se logických důvodů ve snaze zakrýt, že o něco žádá.

Matka se mi snaží vetřít do přízně. Třeba mi říká: "Kdybys mě vzal na chalupu, mohla bych pokračovat ve vytrhávání břečťanu; víš přece, jak se ti tam rozmáhá. Bojím se, že ti přeroste přes hlavu... Ale jenom kdyby ti to nevadilo; jinak můžu klidně zajít na návěs a popovídat si se sousedkou."

7. Druzí podle ní musí být dokonalí, nikdy nesmějí měnit názor, musí všechno znát a okamžitě reagovat na požádání, ihned odpovídat na dotazy.

Už když jsem byla malá, matka mě často nutila, abych si s ní šla promluvit, a muselo to být neprodleně. Bylo třeba odpovídat a vysvětlovat. V současnosti chce, abych se k něčemu vyjádřila, i když na to nejsem připravená. Nedaří se mi odpovídat správně, aby mi dobře rozuměla.

8. Zpochybňuje kvality, způsobilost a osobnost druhých - kritizuje, i když se tváří, že tomu tak není, znevažuje druhé a soudí je.

"Jestli nedokážeš pochopit, jak jsi únavná, jak jsi netolerantní a náladová, tak se propast mezi námi bude prohlubovat ještě víc. My dva spolu určitě nezestárneme."

9. Posílá vzkazy po druhém nebo po prostřednících (raději telefonuje, než by druhému řekla věci přímo do očí, nebo mu nechává písemné vzkazy).

"Řekni svému bratrovi s dostatečným předstihem, aby k nám svou novou kamarádku na večeři raději nevodil!"

10. Zasévá nesváry a podezírání, rozděluje, aby lépe vládla, a může přivodit rozchod partnerů.

Když jsme s manželem trávili společnou dovolenou, bylo předem jasné, že se pohádáme, občas dost prudce, ale neuvědomovali jsme si pravou příčinu - manipulátor záludně ovládl prostor.

11. Dělá ze sebe oběť, aby ji druzí litovali (přeceňuje svou nemoc, "obtížné" okolí, přepracovanost, apod.)

"Musím se chránit. Tady jde o mé zdraví. Pro mě je to momentálně životní nutnost. Jsem sama. To je všechno. Už nemám svého věrného společníka, který by mi pomohl dát se dohromady."

12. Ignoruje prosby druhých (i když tvrdí, že je bere vážně).

Požádal jsem matku, aby mi poslala můj rozvodový list, který jsem si u ní uložil. Jakoby náhodou ho po svém přestěhování do Anglie nemohla najít. O vyhotovení nového úředního dokladu jsem musel požádat svou právničku. Stálo mě to 50 eur. Díky mami! Najednou ho zčistajasna našla. Znamená to, že předtím ho vůbec nehledala.

13. Mravní principy druhých (jako humánnost, láska k bližnímu a milosrdenství, "dobrá" nebo "špatná" matka, apod.) využívá k uspokojení vlastních potřeb.

Pro otce je velmi důležitý princip tolerance, ale když ode mě něco potřebuje - abych pro něj něco zařídil, dělal mu doprovod nebo přestal mluvit ve chvíli, kdy je mu náš rozhovor nepohodlný - veškerá jeho tolerance vůči mé osobě jde stranou. 

14. Nenápadně vyhrožuje nebo otevřeně vydírá.

Maminka pravidelně odcházela z domova se slzami v očích a slovy: "Jdu skočit do řeky." Po celou dobu její nepřítomnosti jsem měla nervy, dokud se nevrátila. Byla jsem nejstarší z dětí a cítila jsem odpovědnost za ostatní.

15. Během hovoru najednou stočí řeč úplně jinam.

Když s otcem mluvím a on vidí, že by se měl vyrovnat s nějakým problémem, který mu vadí, během půl minuty dokáže změnit tón a začne mi vytýkat různé nedostatky a chyby, které s původním tématem vůbec nemají co dělat.

16. Vyhýbá se rozmluvě či schůzce nebo se z ní vykroutí.

I když mi otec říkával, že nechápe, proč ho moje máma opustila, opatrně jsem mu připomněl, že mezi sebou měli neshody a že na ni často celé dny ani nepromluvil, zatímco ona se mu vždycky snažila odpovědět. On to samozřejmě jednoznačně popíral. Ohradil jsem se, ale ještě než jsem stačil něco dodat, už to téma smetl ze stolu slovy: "Podívej, když se mnou nesouhlasíš, nemá cenu se o tom bavit."

17. Sází na nevědomost druhých a snaží se působit dojmem, že je něco víc.

Otec dohlížel, abych si dělal úkoly. Vždycky se tvářil, že všem těm příkladům z fyziky, chemie, matematiky, angličtiny, němčiny a spousty dalších předmětů rozumí, ale později jsem si všiml, že má ve všem dost velké mezery.

18. Lže.

Otec dokáže lhát, i když jde o tak banální záležitost jako domluvený čas odjezdu na výlet. V takovém případě na mě začne řvát, že jsem to spletl, ačkoli je to opačně. Když chci, aby se ukázal, kde je pravda, křičí ještě víc nebo se mnou několik dní nemluví.

19. Lže, aby zjistila pravdu, zkresluje věci a vykládá je podle svého.

- Matka bydlí ve stejném domě jako já a pravidelně se na mně snaží vyzvídat: "Doufám, že sis o víkendu odpočinula. Vždyť si to zasloužíš." Odjela jsem na dva dny a nic jí neřekla, a protože o tom nic netušila, snaží se zjistit, kde jsem byla. Přitom kdyby nebyla manipulátorka, mohla se mě prostě zeptat, kde jsem byla o víkendu, když jsem se vrátila opálená.

- Jednou dopoledne matka zčistajasna chtěla začít "nazývat věci pravým jménem". Ve skutečnosti mě obviňovala, že jsem svým dětem řekla tu či onu "hroznou" věc. Moje slova úplně překroutila. Zatvrzele se vracela k věci, která v ní hlodala. 

20. Je egocentrická.

Otec vedl dvojí život. Došlo mi to v patnácti, ale matka nic nevěděla (nebo vědět nechtěla). Otec byl často pracovně mimo domov a utrácel spoustu peněz jenom za sebe - za restaurace, zábavu, dovolené, motorky a podobně. Rodiče měli oddělené účty a matka dělala všechno pro to, aby nějak utáhla domácnost. Byli věčně bez peněz, takže máti musela v jednom kuse šetřit.

21. Může žárlit jako rodič i jako manžel.

Otec žárlil na všechno, co jsme si já a moje žena sehnali (auto, byt atd.). Jenomže to jsme ještě neměli hotovou školu a byli jsme bez zaměstnání. Otec mi bez obalu říkal: "V tvém věku jsme už dávno pracovali, ale tolik věcí, jako máš ty, jsme neměli."

22. Nesnáší kritiku a popírá to, co je zjevné.

Po obědě mi hlídala syna, od jedné do půl páté. V jednu jsem ho nakojila a přinesla jí pro něj speciální výživu, obilniny rozpustné v mléce bez laktózy a ovoce pro případ, že by měl žízeň. Můj syn má totiž na laktózu alergii. A přesto se mi přiznala, že mu dala plnotučné mléko (s 3,25% tuku). Za každou cenu mi musela dokázat, že se u něj žádná reakce neprojeví! Samozřejmě měl od půl sedmé do půl desáté koliky. Ale u toho matka nebyla, a když jsem jí to říkala, odpověděla: "Kdybych ti to neřekla, ani bys o tom nevěděla!" A k tomu dodala: "Přestaň si to konečně vyčítat." Já si ale vinu za alergii svého dítěte nepřipouštím. Matka prostě popírá realitu, a dokonce ji chce měnit!

23. Neohlíží se na práva, potřeby a přání druhých.

Nejdřív mi matka tvrdila, že jakmile se dostaneme k penězům blokovaným na termínovaných účtech, vedených na jméno mého zemřelého otce, nechá je převést na jiné účty. Slíbila, že vzhledem k tomu, že všechny ty peníze nepotřebuje, příslušné částky rozdělí na čtyři díly (pro sebe, mě a mé bratry). Jenomže hned další den prohlásila, že co nejdřív musí v bytě provést "drobné, ale finančně náročné" práce, které s otcem "plánovali". Už tedy nemohla být řeč o tom, že by se s dětmi o cokoli dělila...

24. Když chce druhého o něco požádat nebo mu něco nařídit, velmi často to udělá na poslední chvíli.

Kdykoli mi otec slíbil, že se mnou někam půjde, vždycky si pak našel záminku, aby mi hodinu nebo minutu před odchodem oznámil, že se mu to nehodí.

25. Když mluví, jeho slova působí logicky a rozumně, ovšem jeho postoje, jednání a způsob života prozrazují pravý opak.

Babička vypráví každému na potkání, jak se jí stýská po vnoučatech, ale když za ní přijdou (zřídka, protože jim nevolá a nesnaží se s nimi vídat), věnuje se jim jen tak deset minut a pak je svěří manželovi nebo někomu jinému, zmizí do kuchyně nebo se dá do uklízení a už se jim vůbec nevěnuje.

26. Snaží se nám vlichotit, dává nám dárky nebo se k nám najednou chová starostlivě.

Ačkoli v době, kdy jsme byli malí nebo v pubertě, se o nás otec zajímal, jen aby se neřeklo, od rozvodu s matkou nás začal obdarovávat drahou elektronikou.

27. Vyvolává v druhém pocit tísně nebo nesvobody (dotyčný má pocit, že se chytil do pasti).

Když jsem jí kolem svých dvaceti nebo pětadvaceti let někdy poodhalil svůj milostný život (prchavé sexuální zkušenosti nebo pomíjivé milostné naděje), matka okamžitě propukla v pláč! Přitom jsem jí nevyprávěl vůbec nic zvláštního... Dospěl jsem k závěru, že jí nemůžu nic říct.

28. Daří se jí dosahovat svých cílů, avšak na úkor druhých.

Jsem lékař a matce jsem pravidelně dával recepty, ať už vyplněné nebo prázdné, kdykoli mě o to požádala. Tímhle způsobem si "sama předepisovala" léky, které chtěla (nutno poznamenat, že se tváří, jako by medicíně rozuměla líp než já, a doma si mi v lékařských otázkách dovoluje odporovat). Díky těm předpisům měla velkou moc a dělala chytrou před lékárníky. Ti jí na to neskočili, ale byli dost zaražení. Když si totiž lékárník všimne na receptu nějaké anomálie, napadne ho, že by mohlo jít o podvod. V takovém případě je jeho povinností léky nevydat. Poznámky lékárníků a jejich dilema matce dělaly vyloženě dobře, viděla, že se bojí, aby neudělali chybu, a zároveň se nechtějí znelíbit zákaznici. Jak je možné, že jsem si od ní nechal takové věci líbit, když přitom protiprávní jednání vyloženě nesnáším? Kdyby po mně někdo chtěl, abych mu podepsal bianko recept, dostal by jednoznačnou odpověď. Ale matka na to šla chytře - nejdřív mě požádala o recept, a já jsem jí rád vyhověl, jenomže pak mi řekla: "Zapomněla jsem si ti říct o krabičku aspirinu. Můžu si ji tam dopsat?" A pak zase: "Nechci tě s tím pořád otravovat. Nemohl bys mi nechat jeden prázdný recept, jenom tak? Když si budu potřebovat přidat nějaký lék, bude to připsáno stejným písmem." Pak už těch receptů chtěla víc... A takhle mě postupně ukolébala...

29. Nutí nás dělat věci, které bychom pravděpodobně z vlastní vůle nedělali.

Každoročně jsem týden nebo čtrnáct dní věnovala svým rodičům a pak zase těm manželovým. Ale byl tam zjevný rozdíl. Moji rodiče chtěli, abychom je s sebou brali, kdykoli jsme někam jeli. Před pěti lety jsme se nakonec rozhodli koupit pro jistotu sedmimístný vůz.

30. Lidé, kteří ji znají, o ní věčně mluví, i když s nimi není.

Se sestrami jsme si všimly, že neustále mluvíme o našich rodičích, a někdy si tím dokonce vysloveně zkazíme setkání, na které jsme se těšily. Každé z nás totiž pokaždé říkali něco jiného. Neuniklo to naší pozornosti a nakonec to způsobilo, že jsme na to téma vedly nekonečné hovory, abychom pochopily smysl a účel.

* * *

Jedinec, jehož označujeme za manipulativní osobnost, tedy jedná nejméně podle čtrnácti znaků tohoto seznamu.

Základní výčet třiceti rysů typických pro manipulativní osobnost zůstává stejný jak v případě dítěte (skutečně!), tak dospělého, muže či ženy. Samozřejmě by se v něm dalo pokračovat. Zdá se však, že některé aspekty patologických projevů se vyskytují pouze ve specifickém kontextu. Například v partnerském vztahu se osoba s manipulativní povahou snaží toho druhého izolovat, aby minimalizovala frekvenci jeho kontaktů s lidmi, které má rád, a o to víc na něj mohla uplatňovat svůj vliv. Tento jev se podle mého názoru objevuje v osmi případech z deseti. Avšak nemá skutečný smysl ve společenském nebo pracovním kontextu, třebaže v rámci profesních vztahů lze občas mluvit o odstavení. Izolace oběti není v takovém případě pro manipulátora prostředkem k tomu, aby si oběť udržel pro sebe nebo aby posílil svůj citový vliv, ale naopak k tomu, aby ji přiměl k odchodu. Stejně tak bude manipulativní rodič sázet na peníze, aby odměnil nebo potrestal své dospělé děti podle míry náklonnosti, již mu projevují, ovšem ve společenském kontextu například sousedských vztahů tuto hybnou sílu nepoužije.

Ve všech případech je možné konstatovat, že uvedené charakteristiky chování nejsou hodny normálních, dospěle uvažujících a psychicky vyrovnaných lidí. 

Ostatně, ať už se jedná o manipulativního otce nebo matku, na výše uvedených projevech to nic nemění. Liší se občas jen strategie jejich manipulace. Je smutné, že děti se s takovým jednáním setkávají velmi časně. Většině svědků se vzpomínky vrývaly do paměti od jejich čtyř let. 

* * *

- z knihy Manipulativní rodiče, Isabelle Nazare-Aga