Buď sám sebou

Když se narodíš, jsi jako nepopsaný list papíru. Až s tím, jak dospíváš, se začíná štěpit tvá osobnost a formovat tvůj charakter. S tím, jak rosteš, se stáváš originálem stále více a více. Ale neměl bys to nechat jen tak, ať se to děje samo od sebe. Měl bys tomu pomoci. To by měl být tvůj cíl. Tvůj ultimátní úkol. Stát se výjimečným, jediným svého druhu.

A jak si tak dospíváme, většině z nás se to i daří. Chováme se tak, jak cítíme, že je to správně. Děláme věci, které máme rádi, a zdokonalujeme se v těch, které nám jdou. Avšak čím jsme starší, o to více lidí nám začíná říkat, jak bychom se měli chovat, že bychom se měli chovat dospěleji, že bychom měli dělat toto a tamto a s děláním tamtoho a onoho okamžitě přestat.

Posloucháme, kterým směrem se vydat, že bychom neměli mít ty hloupé sny a že takové chování se už nenosí. Z každé strany jen samé nevystrkuj růžky, nevyčnívej z davu, nesnaž se být neustále centrem pozornosti. A tak o sobě začínáme pochybovat. Stále častěji si klademe otázku, jestli s námi opravdu není něco v nepořádku. 

Ale proč se tak strašně snažíš zapadnout, když ses narodil, abys vynikl? Bezpochyby jsi hrál Tetris, když jsi byl menší. To je hra, která bravurně a ukázkově demonstruje skutečnost, že ten, kdo zapadne, zmizí. A i když tě neznám, jsem si jistý, že ztratit se v tom miliardovém davu plném kopií a klonů nebylo odjakživa tvým dětským snem. 

Jsi přece unikátní. Tvůj hlas, tvoje oči, nápady, myšlenky, humor, chování a charakter, to nemá nikdo jiný. Máš nadání pro věci, ve kterých se můžeš stát výjimečným. A to je ten největší dar, který můžeš sobě samému a okolnímu světu nabídnout. Přispět svou jedinečností. Podělit se o své jedinečné nápady, talent a šikovnost. 

Vždyť svět je už beztak přeplněný lidmi, kteří se snaží zapadnout a splynout s davem. Snaží se o průměr, usilují o všednost, ze všech sil se snaží probít do středu stáda. Jako by tam bylo bezpečněji a jistěji. Jako by kolem jeho okrajů kroužili krvelační žraloci, kteří by sežrali každého, kdo je i jen trošku originální či svébytný. Je to až smutné, kolik skvělých nápadů a jedinečných myšlenek se bezútěšně ztrácí v tom houfu kopií, které dokáží jen slepě následovat a nechat si diktovat, co dělat a kam jít. 

Ale prosím tě, alespoň ty neudělej tuto osudovou chybu. Nezabij v sobě tu unikátní osobu. Zůstaň originálem, ten má přece vždycky největší cenu.

A vlastně, neexistuje žádný důvod, proč sebou samým nezůstat. Vždyť řekni, z čeho máš strach? Z nepochopení? Z odsouzení? Z toho, že nebudeš oblíbený? Ale prosím tě. Ať už budeš kýmkoli, ne všichni tě budou mít rádi, smiř se s tím. Jakkoli se budeš snažit, vždy tu budou lidé, kterým nebudeš sympatický. Ale to je v pořádku. 

Nezajímej se proto o to, jestli budeš souzen, nebo milován, zda budeš na posměch, nebo se ti dostane obdivu. Dělej věci tak, jak je cítíš, nikdy jinak. Jednej podle vlastních zásad a vlastního přesvědčení. Vyjadřuj se svobodně a vždy říkej pravdu. Buď nespoutaný. Buď divný. Buď takový, jaký být chceš. Protože život je příliš krátký na to, abys byl cokoliv jiného než šťastný. 

A věz, že nikdy není pozdě stát se tím, kým by ses mohl stát. Bez ohledu na to, kde se nacházíš, kým jsi a kolik ti je let, stále můžeš začít.

* * *

- z knihy 100 způsobů, kterými si zbytečně komplikujeme život; Dušan Kadlec