21 věcí, které děláte, protože jste byli zneužíváni svou matkou

Pro mnoho lidí je slovo "máma" spojeno s mnoha příjemnými pojmy - pečující, milující, oddaná... Nakonec, jsou to právě tyto vlastnosti, o nichž věříme, že by měly patřit ke každé matce. Jaká však opravdu byla vaše matka, když jste vyrůstali? Co když vás místo toho, aby vám poskytla svou lásku a ochranu, emocionálně zneužívala? 

Není žádné tajemství, že vyrůstání v prostředí emocionálního zneužívání zanechává na lidech hluboké jizvy, které často přetrvávají i v dospělosti. Pokud vás zneužívala vaše matka - někdo, kdo by měl být naopak tím prvním, kdo vás ochrání - může to mít na vás zničující dopad.

Bez ohledu na to, jakým typem zneužívání jste ve svém dětství trpěli, může pro vás být velmi těžké protloukat se životem v dospělosti, neboť váš pohled na svět i na sebe samé byly vybudovány na základě zneužívání. Rodiče, kteří zneužívají své děti, přitom málokdy chtějí takoví být - často jsou to lidé, kteří byli sami zneužívaní svými rodiči. Samozřejmě to však neomlouvá jejich jednání. 

Mnohé vlastnosti a rysy, které dnes jako dospělí lidé máte, se ve vás vyvinuly jako důsledek citového zneužívaní vaší matkou. Zeptali jsme se našich členů komunity mentálního zdraví, jak je ovlivnilo citové zneužívání jejich matkou a které vlastnosti díky tomu mají. 

Zde jsou ty nejčastější z nich:

1. Neustále se omlouváte.

"Pořád se omlouvám, abych předešla možné hádce."

"Neustále se omlouvám. Se ženami jsem měl jen pár dobrých vztahů. Nevím, jak se za sebe postavit, protože mi to nikdy nebylo dovoleno."

2. Vyhýbáte se konfrontacím.

"Rozpláču se, když na mě někdo zvedne hlas. A já zase nedokážu říct svým blízkým, když mi něco vadí, protože mám strach, že se na mě rozzlobí."

"Vyhýbám se jakékoli konfrontaci jako by to byl mor."

3. Neumíte přijímat dárky a komplimenty.

"Váhám, když mám přijmout upřímný dárek, protože mám zažité, že je za tím vždycky schovaný nějaký háček nebo že to bude později zneužito proti mně."

"Vyrostla jsem s pocitem, že do naší rodiny nepatřím - s pocitem, že nejsem dost dobrá. Když mě někdo pochválí, obrátím se do sebe a změním to v něco negativního."

"Mám pocit, že jsem ztělesněním selhání ve všem, co dělám. Bez ohledu na to, jak moc se snažím dělat dobré věci, a i tehdy, když je opravdu dělám a někdo mě za to chválí. Vůbec nevím, jak přijmout kompliment. Myslíte si o své ceně to nejhorší, stejně tak i o hodnotě toho, co děláte, protože jste byli shazováni za všechno, o co jste se pokusili."

4. Za všechno se obviňujete.

"Pronásleduje mě pocit, že se na mě někdo zlobí. Když se na mě opravdu někdo zlobí, jsem tím posedlá. A i tehdy, kdy má někdo jen špatnou náladu, mám pocit, že je to určitě moje vina."

"Všechno si vždycky vztahuji na sebe. Moje matka vždycky za všechno obviňovala mě."

5. Neustále si děláte starosti s tím, co si o vás myslí ostatní.

"Pořád si dělám starosti, co si o mně kdo myslí. Pokud řeknu nebo udělám něco špatně nebo učiním nějaké špatné rozhodnutí, bude mě to navždycky pronásledovat."

6. Srovnáváte se s jinými lidmi.

"Neustále o sobě pochybuji a srovnávám se se svou sestrou, protože v očích mé matky ona je ta lepší a chytřejší dcera."

"Pořád sleduji druhé lidi a srovnávám se s nimi."

7. Strach z opuštění.

"Trpím neustálým strachem, že mě mí nejbližší opustí. Snadno se zamiluji, ale pak druhého člověka začnu odstrkovat, jakmile si začneme být příliš blízko. Vyvolávám hádky, aniž bych si to uvědomovala, jen abych se přesvědčila, jestli mě mají dostatečně rádi na to, aby se mnou zůstali. Nikdy se necítím dost cenná na to, aby mě někdo miloval. Někdy se s tím snažím vyrovnat nezdravými způsoby, které se mým milovaným nelíbí a je pro ně těžké je snášet. Mám pocit, že se mnou nikdo nemůže vydržet a všichni to se mnou určitě vzdají."

8. Uzavření se, jakmile v rozhovoru nadejde téma "mámy"

"Kdykoli si s někým povídám, ať už s jedním člověkem nebo ve skupině lidí, kdykoli někdo zmíní slovo "máma", okamžitě se uzavřu a cítím se nepříjemně. Neustále se vrtím a raději si vezmu do ruky mobil, abych se rozptýlila."

"Kdykoli někdo začne mluvit o své mámě, začnu vykládat vtipy nebo se snažím změnit téma."

9. Dáváte potřeby všech ostatních na první místo.

"Jsem až příliš přizpůsobivá a potřeby všech ostatních jsou pro mě důležitější než moje vlastní. Zavděčování se byl můj primární způsob, jak přežít doma, a už nikdy jsem se ho nezbavila."

"Sám na sebe vyvíjím extrémní nátlak. Úplně se vyčerpám, jen abych uspokojil druhé."

10. Snaha o dokonalost

"Jsem přehnaně perfekcionistická. Neustále se za všechno omlouvám. Nesnesu, když udělám chybu, a dlouho se za ni shazuji. Je pro mě těžké říct si o něco, co sama potřebuji, protože nechci být pro nikoho břemenem."

"Pořád říkám Promiň, nikdy o nic nežádám a jsem černou ovcí. Snažím se být dokonalá. Myslím si, že má hraniční porucha osobnosti vznikla tady z toho všeho. Všechno se učíte tvrdou cestou. Je to velmi osamělá cesta."

11. Trpíte chronickou nejistotou a nízkou sebedůvěrou

"Jsem velmi nejistá, ať dělám cokoliv, a všechno na sobě nenávidím, prootže mi moje matka vštípila, že nejsem nikdo a že nemám žádnou cenu."

"Cítím se jako pes se sklopenýma ušima, když se na mě někdo zlobí. Kdykoli mě někdo kritizuje, i kdyby jen trošku, naprosto zpochybňuji svou schopnost udělat cokoliv dobře. Mám nulovou sebedůvěru a nulové sebevědomí. Každý den je těžký."

12. Přijde vám nemožné druhým věřit

"Neustále pochybuji o všem a o všech. Když nemůžete věřit své matce, tak komu na světě byste mohli věřit?"

"Mám obrovské problémy s důvěrou a strachem z opuštění. Jsem úplně paranoidní, u každého si myslím, že má nějaké skryté záměry. Mám nízké sebevědomí a pořád si říkám, jestli jsem dost dobrá. Mám problém ovládat své emoce a bojuji s úzkostí a depresí. Místo toho, abych ke svým rodičům vzhlížela, je vidím jako příklad toho, kým nechci být."

"Zpochybňuji všechno, co mi lidé říkají. Nevěřím, že jsou upřímní. Přijde mi, že se mě snaží chytit do pasti. Důvěra je pro mě něco opravdu vzácného."

13. Vyhýbáte se fyzickému kontaktu.

"Nesnesu, když mě chce někdo objímat nebo mi sáhnout na obličej - je mi to protivné. Musím se k tomu nutit, když mám někomu oplatit jeho objetí a překonat svůj strach."

14. Potřebujete mnoho fyzické blízkosti.

"Objímám svého syna vždy, když k tomu mám příležitost nebo když si o to řekne. Jako malá i později během dospívání jsem byla svou matkou odstrkována, když jsem chtěla, aby mě objala, protože prý způsob, jakým jsem ji objímala, byl otřesný. Nikdy nedopustím, aby se takhle cítil můj syn."

15. Přílišné přemýšlení

"Dokážu strávit nespočet hodin a dní tím, že znovu a znovu přemýšlím o každé interakci a všech možných způsobech, jak jsem věci mohl zvládnout líp."

"O každé situaci vždycky přemýšlím až moc. Snažím se vymyslet všechny možné výsledky tak, abych si mohla naplánovat, jak budu reagovat. Nejčastěji se připravuji na to, co řeknu, až mi někdo vyčte, že jsem něco neudělala dost dobře nebo že jsem mohla udělat víc."

16. Slyšíte její hlas i v dospělosti.

"Neustále slyším svou matku ve své hlavě, jak mi vyčítá všechny moje nedostatky. Jak mi říká, jak jsem k ničemu. Jak mi říká, že mě nikdo nikdy nebude milovat tak jako ona. Zvláště tehdy, když se pohádám s někým, kdo je pro mě opravdu důležitý. Úplně se uzavřu a mám pocit, že všechno je moje vina. Tehdy je její hlas nejhlasitější. Také často ucukávám, když se chce někdo dotknout mého obličeje."

"Už s ní dávno nežiji, ale stejně ji pořád slyším, jak mi říká, jak jsem k ničemu."

17. Pochybujete o své schopnosti být dobrý rodič.

"Neustále se bojím, jestli jsem dost dobrá matka. Mám také problém důvěřovat a je pro mě hrozné potkávat jiné ženy nebo dívky se svými maminkami, protože já jsem to vždycky chtěla a nikdy jsem to nedostala."

18. Neustálá potřeba ocenění

"Neustále potřebuji, aby mě druzí oceňovali, aby mi říkali, že dělám věci správně, až dokonale. Vím, že to druhé otravuje, ale moje matka mi pokaždé vyčetla i ty nejnepatrnější chyby, a já kvůli tomu postrádám sebedůvěru a sebevědomí."

19. Máte problém se rozhodovat.

"Jsem hrozně nerozhodná. Když jsem vyrůstala, tak jsem se mohla rozhodnout jakkoli, ale ona nikdy nebyla spokojená nebo to nebylo dost dobré. Vždycky bylo něco špatně. Dnes si proto všechno rozmýšlím, dvakrát, třikrát... až mám problém se vůbec rozhodnout, dokonce i o těch nejobyčejnějších věcech."

20. Máte problém vyjadřovat své emoce.

"Nedokážu zpracovat hněv, protože jsem se v dětství nikdy hněvat nesměl. Jakmile vycítím hněv někoho druhého, okamžitě se začínám bránit."

"Nevím, jak pracovat s emocemi, protože já jsem nikdy nesměla mít špatný den nebo naopak dobrý den. Už přes 10 let s ní nežiji, a stejně mám pořád strach a neustále se snažím ovládat. Pořád jsem nervózní, jestli nejsem příliš hlasitá, jestli moc nemluvím, jestli nezabírám moc místa nebo někoho neobtěžuji svou přítomností."

21. Toužíte po matce, kterou jste nikdy neměli.

"Přála bych si, abych měla matku, jakou bych chtěla, a ne tu, kterou jsem měla. Je mentálně nemocná a já si vždy myslela, že moje láska to napraví... A tato touha napravovat druhé lidi mi zůstala, protože ji jsem nenapravila. Kvůli své matce se snažím být superhrdinkou, která každého napraví - zatímco já sama se ztrácím."

"Vytvářím si pouta k mateřským osobám. Už odmalička. Toužila jsem po matce, jakou očividně nikdy mít nebudu a jakou jsem tolik chtěla a potřebovala. Toto vědomí samo o sobě mě ubíjí, protože někde uvnitř tolik chci být tím milovaným dítětem a vím, že se to nikdy nestane. Kromě toho mám hrozný pocit viny, protože vím, že moje matka je nemocná a že za většinu toho, co jsme prožívaly, ani nemůže."

Mnohé vaše vlastnosti a tendence, které si vyčítáte, nakonec nejsou vůbec vaší chybou. Jsou to mechanismy, které jste si v průběhu svého dětství a dospívání vyvinuli, abyste přežili. Neměli jste na výběr. Nyní už ale na výběr máte a můžete se rozhodnout začít tyto mechanismy měnit a nahrazovat je jinými, které vám budou v životě dobře sloužit. Staňte se milující a pečující osobou sami sobě.

* * *

zdroj: https://themighty.com/2018/01/growing-up-narcissistic-emotionally-abusive-mother/
překlad: Magda Techetová