Nepotřebujete matčino uznání, abyste mohly šťastně žít

Pokud se jako ženy vyhýbáme léčení mateřských zranění (tj. zranění, jež nám zasadila naše matka), zůstáváme psychologicky zaseknuté - jako bychom ještě stále byly ony malé holčičky žadonící o uznání a souhlas, které se bojí odmítnutí a které se naučily zrazovat samy sebe, jen aby zůstaly "v bezpečí". 

Toto sebe-opouštění se stává naším způsobem života.

Může se projevovat například jako: 

• Přehnaná aktivita vedoucí až k vyčerpání
• Sklánění se před druhými, snaha se jim zavděčovat a udržování zraňujících vztahů
• Tendence zůstávat nenápadné, tiché a "malé" v domnění, že to znamená "být hodné"
• Ignorování varovných signálů, jen abyste nezůstaly samy nebo nemilované
• Pocit, že nikdy nejsme dost dobré - bez ohledu na to, čeho všeho jste dosáhly
  

Toto však není život, jaký máte žít. 

Léčíme-li svá zranění způsobená našimi matkami, začínáme si uvědomovat svou cenu a oddělovat ji od zkreslených matčiných představ. 

Začínáme jasně vidět, že:

• To, co jsme utrpěly, nebyla naše vina
• Chování naší matky k nám vychází z jejích vnitřních zranění, nikoli z naší nepříhodnosti
• Byly jsme nevinné děti - a zasloužily jsme si lásku, nikoli odmítání a tresty
• Naše hodnota není nic, co bychom si musely vysluhovat, a nikdo nám ji nemůže sebrat
  

Abychom se mohly uzdravit z mateřského zranění, je třeba, abychom se této pravdě postavili. Musíme si dovolit uvidět plnou míru poškození, které nám matčino chování způsobilo a které stále zasahuje do našeho života. A to souvisí také s truchlením... hlubokým truchlením. 

Ale žal není konec. Je to začátek naší skutečné svobody. 

Některé z milníků svého uzdravování zahrnují například:

• Schopnost soucítit se svým mladším Já a bolestí, kterou jsme prošly
• Truchlení pro to, co jsme od matky nikdy nedostaly a co ani nikdy nedostaneme
• Vzdání se fantazií o tom, že dokážeme matku přimět, aby prozřela, změnila se a začala nás milovat tak, jak to potřebujeme
• Schopnost stát si pevně za svým navzdory tomu, že se to matce nelíbí
• Schopnost opět prožívat radost bez pocitů viny - a uvědomění si, že samy sobě dlužíme život, jaký opravdu chceme a který bude v souladu s naším vlastním přáním, nikoli podle představ matky
  

Taková je pravda: 

• NEPOTŘEBUJETE UZNÁNÍ SVÉ MATKY, ABYSTE MOHLY ŽÍT ŠŤASTNÝ ŽIVOT.
• NEPOTŘEBUJETE, ABY SE VAŠE MATKA ZMĚNILA, ABYSTE SE MOHLY UZDRAVIT.
• ANI NEPOTŘEBUJETE, ABY VÁM ROZUMĚLA.

Nejste samy. 

Pokud se v těchto slovech poznáváte, vězte, že nejste divné, přecitlivělé ani sobecké. 

Uvědomujete si pravdu - a pravda je tím, co nás osvobozuje. 

 

Vaše uzdravení je posvátné. Vaše truchlení je posvátné. 

 

A vaše budoucnost může být jiná. 
 

- Bethany Webster

* * *

překlad: Magda Techetová