Zákon rovnováhy ve vztazích

Vesmír se řídí velmi jednoduchými zákony, nejdůležitějším z nich je "zákon rovnováhy". Buddhisté mu říkají "karma" a v zásadě znamená, že se vám vrací to, co dáváte, že každá věc, kterou uvedete do pohybu, bude mít odpovídající následky. U nás se tomu říká: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá", popř. "Jak si kdo ustele, tak si lehne". Budete-li například na své přátele křičet pokaždé, když vás něco otráví, budete velmi brzy osamělí. Když budete tvrdě pracovat, nejspíš něčeho dosáhnete. Někdy ovšem působení zákona rovnováhy vypadá spletitě a není mu snadné porozumět, protože mezi příčinou a následkem mohou uplynout celá léta a vy nechápete, proč vás náhle zasáhla katastrofa či překvapivý obrat štěstěny. Jindy se ale důsledky ohlásí okamžitě, jako třeba když si někdo odskočí na zálety a vzápětí čelí rozvodu.

Buddhistické učení o příčině a následku je klíčem k úspěchu ve všech oblastech života, včetně milostných vztahů. Nyní podrobněji vysvětlím, jak se projevuje ve všem, co se odehrává v partnerském vztahu.

Kdybychom mohli shrnout vše, co si partneři navzájem řeknou či dají, a pečlivě to zvážit, viděli bychom, že obě strany přispívají zhruba stejným dílem. Oba například dávají svému protějšku najevo stejně citu, jeden třeba vydělává peníze, druhý je doma a stará se o děti. Zjistíme také, že pokud oba díly zůstávají rovnoměrné, vztah s největší pravděpodobností trvá. Jako by každý z nás měl v hlavě malou kalkulačku, která vědomě či nevědomě počítá, co nám partner dává a co si bere, a stará se, abychom v konečném součtu z partnerství získávali zhruba tolik, kolik do něj vkládáme.

Nezní to sice moc romanticky, obávám se však, že to tak prostě všichni děláme. Mnohé psychologické studie dokládají, že při výběru partnera tíhneme k osobám, které jsou přibližně stejně atraktivní jako my, stejně vzdělané a z podobných poměrů. Ve vztazích, kde se tyto roviny nekryjí, pak nacházíme skrytější oblasti výměny, které nerovnováhu vracejí do vyváženého stavu.

Někteří lidé se mnou nebudou souhlasit, protože přece dobře vědí, že oni svému protějšku dali první poslední, zatímco z druhé strany nepřišlo nic. Chceme-li ovšem prozkoumat dynamiku zdánlivě nevyrovnaného vztahu, musíme si ho prohlédnout trochu podrobněji.

Pokud totiž na první pohled konstatujeme nerovnováhu, skrývá se někde ještě další pole výměny. Nedostává-li totiž někdo ze vztahu opravdu nic, prostě ho opustí. Samotný fakt, že se tak nestalo, je důkazem, že ať už se zvenku vztah jeví jakkoli nespravedlivě nevyvážený, pro zúčastněné je stále lepší zůstat, než se rozejít. Zákon rovnováhy se v takovém vztahu může projevovat například takto: "Tak strašně se bojím samoty, že raději budu dělat mnohem víc pro tebe, než děláš ty pro mě, jen když mě neopustíš." Nebo: "Věřím Bibli a v ní se píše, že se má žena podvolit svému muži. Zdá se mi to sice nespravedlivé, ale dělám to, protože si tak zajišťuji lepší posmrtný život."

Dalším příkladem skryté rovnováhy je dobře známý scénář vztahu krásné mladé ženy, která se vdá za starého muže, ovšem jen pokud má dost peněz a společenské postavení adekvátní jejímu vzhledu. Mladé muže zase někdy přitahují starší ženy, protože jsou citově vyspělé a zkušené v sexu, k manželství ale v tomto případě dochází jen zřídka a pouze tehdy, jsou-li ve hře ještě další výhody.

To vše zní příšerně věcně, ale nevymýšlím si, jen popisuji, jak to v životě chodí.

Někdo může namítnout: "A co vztahy, kde jeden druhého zneužívá? V takových těžko platí zákon rovnováhy." Bez ohledu na to, jak ničivě vztah vypadá zvenku, uvnitř vždycky objevíte zákon rovnováhy. Zneužívaný partner (obvykle žena) mívá tak nízké sebevědomí a tak moc se bojí stát na vlastních nohou, že raději snáší "cokoli", než aby připustila rozpad vztahu. Její podíl zní asi takto: "Jsem tak bezcenná bytost, že se smířím s čímkoli, pokud mě neopustíš." To je ovšem velmi smutný postoj, nicméně vztah bude pokračovat tak dlouho, dokud ho budou partneři sdílet a rovnováha mezi nimi zůstane zachována.

Zákon rovnováhy se projevuje ve všech oblastech vztahu, především se však točí kolem nejdůležitějších hodnot a zájmů obou partnerů. Ten, kdo si nade vše váží peněz, si nikdy nevezme chudou osobu, ten, komu je nade vše svoboda, se na míle vyhne každému, kdo se žene do manželství, i kdyby to měla být ta nejpřitažlivější bytost na celém světě. Má-li muž za to, že s ním žena bude chtít zůstat jen tehdy, uspokojí-li všechny její hmotné potřeby, bude přitahovat ženy s podobným přístupem a vytvoří spolu vztah, který se zvenku může zdát dost nefér, zevnitř je ovšem dobře vyvážený.

Pokud se na vztahy podíváte z této perspektivy, uvidíte, že páry tíhnou k tomu, aby se navzájem doplňovaly jako klíč se zámkem. A to i tehdy, když se hádají, i tehdy, když si jeden stěžuje, že ho druhý zneužívá. Pokud spolu zůstávají, vždy se navzájem doplňují ve dvou hlavních oblastech, což jim zajišťuje, že v hloubi duše každý z nich ze vztahu získává to, co potřebuje. Zmíněné dvě hlavní oblasti jsou:

• Vědomě či nevědomě sdílejí některé důležité hodnoty a zájmy, které závisí na úrovni jejich vyspělosti.
• Vzájemná výměna okolo těchto hodnot je vyvážená. 

Podívejme se na příklad. Lisa a Jim sdílejí základní životní hodnoty. Víc než co jiného chtějí být oba bohatí, mít dobré postavení ve společnosti, velkolepý dům a dvě děti s prestižním vzděláním. Lisa je sice křesťanka a pravidelně chodí do kostela, ale není to pro ni tak důležité a nijak se to v ní netluče s materialistickým postojem jejího muže.
Tato sada hodnot slouží Lise a Jimovi jako pevný základ jejich manželství a pomáhá jim překonávat všechny citové neshody. Aby Jim vydělal tolik peněz, kolik chtějí mít, pracuje šedesát až sedmdesát hodin týdně ve velmi stresujícím prostředí nadnárodní korporace, zatímco Lisa vede domácnost a vychovává děti. Oběma rozdělení rolí vyhovuje a přináší jim rovnoměrné uspokojení, neboť před vzájemnou citovou či praktickou podporou dávají přednost penězům a společenskému postavení.
Lisa s Jimem však sdílejí dokonce i některé méně vědomé hodnoty, jako třeba to, že ženy v domácnosti nesdílejí stejná práva se svými pracujícími muži. Lisa proto nemá přístup k manželovu účtu a kdykoli chce utratit větší sumu peněz, musí o ni Jima požádat, zatímco Jim si nejnovější elektronické hračky kupuje, kdykoli se mu zachce. Lisa si na to sice stěžuje kamarádkám, v hloubi duše však cítí, že na rovnoprávnost nemá nárok, a tak situaci přijímá takovou, jaká je, a jen si potichu reptá.
Lisa s Jimem tak mají sice stabilní manželství, dvě velmi úspěšné děti, žijí na velkolepé venkovské usedlosti a dovolenou tráví na nejdražších plážích světa, překvapivě však nežijí moc spokojeně. Oba si připadají citově nenaplnění a jsou celí otrávení z toho, že přestože mají víc než většina jejich známých, nemohou dosáhnout spokojenosti.
Jak vidíte, problém Lisy s Jimem spočívá v hodnotách, které jim zajišťují hmotný úspěch, ale neposkytují štěstí, po kterém doopravdy touží.

Jen málo lidí ve skutečnosti tuší, jaké hodnoty vedou ke štěstí a spokojenosti, proto se neustále honí za mnoha cíli, jejichž dosažení je ovšem dlouhodobě nijak neuspokojuje. Naproti tomu spřízněné duše mají ve svých životních cílech a hodnotách jasno a vědí, že hluboké uspokojení jim může přinést jen láska. S trochou moudrosti pak mezi sebou dokážou nastolovat takovou rovnováhu, která jejich vztahu zajistí stabilitu i štěstí.

(pokračování příště: Proč se vztahy kazí)

* * *

- z knihy Vaše spřízněná duše, Tara Springett