Cyklus zneužívání

Zneužívání neznamená pouze domácí násilí nebo sexuální zneužívání. Ponižování, urážení, ignorace, zesměšňování, jedovaté poznámky nebo jakákoli jiná forma neúcty je také zneužívání, přestože nemusí být tak znatelné a nápadné a nemusí být za zneužívání považováno - zvláště pokud jsme v podobném prostředí přímo vyrostli.
Citliví a milující lidé s velkým srdcem, kteří skončili ve vztahu s někým, kdo je zneužívá, mají sklon viset na tom málu dobra, které prožívají ve fázi "Líbánek", protože jim dává naději na záchranu a udržení vztahu, který pro ně hodně znamená, přestože ho sdílí s někým, pro koho jsou pouze zdrojem energie a krmivem pro jeho ego.
Je třeba si uvědomit, že nekonečné sliby, jak se druhý změní a jak už to nikdy neudělá, se nikdy nesplní, a že čekat na to, až se vztah se zneužívajícím člověkem zázračně promění ve vysněnou pohádku plnou lásky a společně překonaných překážek, je ztrátou NAŠEHO drahocenného času. Přestože je šlechetné přijímat druhé i s jejich chybami, mít s nimi trpělivost a dávat jim šance, existují jisté hranice. Pokud je evidentní, že šance, které druhému dáváme, přicházejí nazmar, že nic z toho, co nám bylo slibováno, se neplní, a že naše ochota přijímat a milovat druhého nepodmíněně nám přinejmenším není opětována, je načase uvědomit si cenu svého vlastního života, který jsme sem nepřišli protrpět a promarnit v destruktivních vztazích, které pomalu, ale jistě rozkládají naši osobnost. Bez ohledu na to, zda jsme zneužíváni "vážně" a nebo "jen trochu", nikdo z nás si nezaslouží něco takového trpět a nikdo z nás si to nemusí nechat líbit. Projevit nesouhlas s chováním, které nám ubližuje, a postavit se za sebe samé neznamená, že druhého nemilujeme, ani to neznamená, že jsme sobečtí nebo že na druhého nebereme ohled - jak se mnohé oběti obávají. Možná si myslíme, že když chování druhého trpíme, jsme ušlechtilí a ohleduplní, ale vůči sobě samým - vůči své duši, svému tělu, svému životu - se chováme ohavně, pokud někoho necháváme, aby nás týral, ať už jakýmkoli způsobem, v jakémkoli vztahu.
Jsme to my, kdo si musí uvědomit, že toto všechno NENÍ v pořádku. Jsme to my, kdo musí zasáhnout a zajistit své duši i svému tělu bezpečí. Jsme to my, kdo se musí postarat o to, aby nám už ubližováno nebylo. Protože MY jsme ti, kdo za NÁS zodpovídá.