Někdy mají lidé se strachem z opuštění pocit, že necítí lásku ani jiné emoce. Můžete pociťovat zvláštní prázdnotu, neschopnost uvědomit si, zda něco cítíte a co to je. Není tam nic - jen podivná neuchopitelná prázdnota. Tato prázdnota někdy vede k chybnému závěru, že partnera již nemilujete. Prázdnota se objevuje zejména ve chvílích po útoku strachu, kdy člověk ustálí rozbouřené emoce.
Jedná se o emoční odpojení, které chrání před možnou opakovaně bolestivou zkušeností. Protože jsme-li si s někým blízko, riziko tam vždy může být. Platí to ale i potenciálním možném blízku. Tak můžete mít tuto ochranu silně nastavenou na všechny a všechno, ke komu nebo k čemu by bylo možné pocítit lásku a kde zároveň hrozí, že budete zraněni.
Lidem se strachem z opuštění může dělat velký problém vstoupit do vztahů partnerských i jiných naplno. Chrání si kus sebe a do vztahu vstupují "napůl", aby se domněle chránili před bolestí. Zároveň jsou velmi obezřetní, stále pozorují a vyhledávají signály, zda je něco v nepořádku, aby mohli vycouvat dříve, než bude domněle pozdě. Jsou šťastní? Vůbec ne. Vztah nelze naplnit štěstím, pokud do něj vložíme jen trochu.
Nejednou také okolí reaguje na takové projevy osob se strachem projekcí vlastních obav. Nazývají je lidmi bez citu, roboty, emočně plochými lidmi. Lidé mohou mít velký strach, když chybí emoční reakce, i jim to může brnkat na jejich bolesti nebo slabiny.
Stejně tak je člověk se strachem náchylný k pohybům z extrému do extrému: velký obdiv a láska až za hrob se v kritických chvílích dovede bryskně přepólovat na nenávist a myšlenky na rozpad vztahu. Periodicky se tak střídá obrovská touha po lásce a naplnění neuspokojených potřeb a ochrana sebe sama před ublížením.
Italský vztah se může snadno rozvinout tam, kde tvoří pár dva lidé, kteří oba trpí strachem z opuštění. Oba pak kolem sebe krouží ve snaze se přiblížit a málokdy se jim to podaří, protože oba dva používají mechanismy ochrany sebe sama před ublížením. Objevují se chvíle velmi intenzivního citu nebo vášně, zároveň je zde však plně rozvinutá projekce vlastních obav do druhého a dochází tak k bouřlivým a častým hádkám.
Další případ může nastat tam, kde si člověk se strachem z opuštění dle podvědomého vzorce přitáhl despotického nebo výbušného partnera podobného rodičům. Takový člověk pak reaguje na projekce strachu podobně, jako kdysi reagoval otec nebo matka, případně díky urážkám a kritice přesně odráží skutečnost, že si člověk se strachem z opuštění neváží sám sebe - obojí je vnímáno jako rozbuška. Oba tak na sebe reagují silně vznětlivě a italské ovzduší je na světě. Ten z páru, který má strach, trpí posléze obavami z konce vztahu a do slepé vztahové závislosti padá ještě hlouběji.
- z knihy Strach z opuštění, PhDr. Veronika Neumannová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.