Tradiční oslavy roku

V průběhu roku se toho hodně děje. Z jara se postupně stává léto, dny se prodlužují, lidí jsou zdravější a tráví víc času venku. Pak zase přichází chladný podzim a tmavá zima, v níž se těšíme na teplé jarní dny. V minulosti byl rok rozdělen na spoustu částí, které byly určovány jak událostmi v přírodě, tak církevním kalendářem. A tyto části oddělovaly právě různé oslavy.

Lidé se dříve mohli radovat se spousty slavností. Už i každá neděle byla pro většinu z nich důvodem k malé oslavě. Oblékli si sváteční oblečení, nepracovali tolik, jedli slavnostní jídlo. Každých několik týdnů slavili výročí nějaké události z církevního kalendáře. Několikrát do roka zažili skutečně velké oslavy mimořádné události. 

Nám z těchto pravidelných událostí zůstaly většinou jen Velikonoce a Vánoce, možná ještě tak Mikuláš, Dušičky a pálení čarodějnic. Zkoušíme k nim však přidat nějaké další, jako je třeba Den matek či svátek našeho státu. Protože jsme dnes svobodnější, sami si můžeme vybrat, co budeme slavit a čeho si skoro ani nevšimneme. Oslavy, které vznikly v posledním století, nás často tolik neoslovují. Nejsou podepřeny dlouholetou tradicí, nezažili jsme je třeba jako děti, nemáme naučené způsoby, jak je slavit. Mnoho nových svátků zůstává pak jen v kalendáři a jsou pro nás dnem placené dovolené. Možná si je další generace užijí víc, protože si postupně vytvoří nové rituály a tradice. 

Zajímavé je třeba sledovat oslavy prvního máje. Za vlády komunistické strany nebyly vhodné svátky církevního rázu, ale nějaké společné oslavy lidé potřebovali. Tak mimo jiné zavedli svátek pracujících spojený s povinnými průvody. Ty připomínaly náboženské oslavy některých svátků, ale místo událostí náboženských uctívaly státní ideologii. V obou případech bývala účast tak nějak "dobrovolně povinná" a kdo nechtěl mít potíže, zúčastnil se alespoň na chvíli. Když pak se změnou režimu oslavy přestaly být organizované a řízené, většina lidí se nechtěla namáhat a využila volný den úplně jinak, i když tím přišli o den strávený spolu s ostatními, o den, který byl něčím mimořádný, neobvyklý, pestrý a slavnostní.

K čemu jsou vlastně oslavy dobré? Určitě to pro nás není příležitost pořádně se najíst - to můžeme kdykoli. Dobrou zábavu nám také může poskytnou mnohem snáz počítač či televize. Oslavy nabízejí spíše možnost setkat se se svými známými a mít s nimi něco společného - bez ohledu na to, jak moc se liší naše zájmy a názory.

Při oslavě se všichni spojíme ve společném úsilí - vzdát svou přítomností úctu něčemu, na čem se všichni shodneme. To představuje mimořádnou příležitost k udržování a budování vztahů s druhými. V běžném všedním životě pracujete, děláte to, co je zrovna potřeba. Ale při slavnosti v pevně stanovenou dobu odložíte na chvíli své obyčejné starosti. Máte volno od svých úkolů, můžete se pobavit s přáteli, odpočinout si, trávit čas jinak. Tím, že tento typ oslav má každoročně pevně stanovený termín, se vyhnete možnosti je odkládat nebo se vymlouvat, že jste o nich nevěděli.

Díky takové slavnosti se uvolníte, pobavíte, upevníte vztahy s ostatními. A to je něco, k čemu se řada plně vytížených lidí dnes jen obtížně dostává. Na druhé straně každá oslava na nás klade určité nároky. Musíme jí věnovat svůj čas - na přípravu a pak také čas strávený na vlastní slavnosti. Je potřeba nachystat si vhodné oblečení, někdy i další potřebné věci. Oslava je akcí, ke které musí každý něčím přispět, i kdyby to bylo jen pochodování v průvodu a mávání praporkem. Není divu, že svobodní lidé často dají přednost poklidnému nicnedělání. V danou chvíli se tím o nic nepřipraví, ale zhlediska dlouhodobého o něco přicházejí. Jejich život se bez podobných akcí postupně stává nudnějším, smutnějším, je vyplněný samotou a bojem o každodenní fungování. 

Možná i proto lidé občas oslavovali, oslavují a zřejmě i budou oslavovat. Slavnosti jsou pro nás jako návštěvy kadeřnictví či autoservisu. Jednou za čas jsou prostě potřebné, i když bychom dokázali tak nějak přežívat i bez nich. 

Pro mnohé lidi představují tyto oslavy zdroj vzpomínek na příjemné chvíle v životě, a proto jim jejich zopakování může také hodně přinést. Sice je smutné vědomí, že už nejsou dětmi, ale vzpomínky na minulost většinou lidem přinášejí energii pro jejich současný život. 

Navíc je alespoň trochu slavíme všichni. Díky tomu jsme všichni "na jedné lodi", děláme něco spolu, i když každý zvlášť. Určitá míra lidské pospolitosti a společné dílo na nás působí pozitivně. 

Užijte si tyto svátky. Nemusí to znamenat, že poslechnete naléhání obchodníků a nakoupíte spoustu věcí. Ani kopce jídla dnes už nejsou potřebné, i když chuť jídel, která jsme na oslavách mívali v dětství, nám pomůže při vzpomínání na krásné okamžiky v minulosti. Svátky jsou časem příjemných vzpomínek a toho můžeme využít - zvlášť pokud jsou naše všední dny zrovna šedé a stále stejné. 

* * *

- z knihy Psychoterapie našich prababiček, Lenka Šnajdrová