Mé drahé vnitřní dítě...

Mé drahé vnitřní dítě,

vím, že sis prožilo mnoho těžkých věcí. Tvá síla mě inspiruje každou vzpomínkou, která se mi vybavuje. Vím, že právě Ty jsi důvod, proč obě přežily a proč jsme i dnes stále naživu. A moc Ti děkuji za všechno, co jsi udělalo pro to, abychom to vydržely a dokázaly jít dál. Někdy se mě lidé ptají, jak se mi povedlo zvládnout některé věci, a já nevím, co odpovědět. Protože to Ty jsi neslo ta těžká břemena. A do jisté míry je stále neseš.

Naneštěstí některé způsoby, jimiž jsi nás dříve udržovalo naživu, nám v nynějších dnech spíše brání žít a drží nás zpátky. Ono oddělení se od okolního světa, od sebe samého, izolace a pocity úzkosti nám v našem dřívějším prostředí pomáhaly se vyrovnávat s traumaty, jimiž jsme se nemohly vyhnout. Tehdy nám pomáhaly, ale dnes už ne. Dnes už žijeme v jiných podmínkách. Žijeme v jiném světě, mnohem vlídnějším. Ano, vím, že je stále mnoho lidí, kteří by potřebovali změnit své chování a přístup (nebo i mnohem více věcí). I to, že mnohé děti jsou stále lhostejné a neberou ohled na hranice druhých. Vím, že jsou stále věci, které nejsou dokonalé. Ale v současné realitě existuje i bezpečí takového druhu, které Ty jsi jako dítě nikdy nepoznalo. 

Vím, že jsi unavené. Vím, že jsi unavené věčnými vnitřními bitvami, záchvaty strachu a paniky a snahou vyrovnávat se se situacemi, za které Ty jsi nikdy nemohlo a za které jsi nikdy nebylo zodpovědné. A o to jde. Nemusíš rozumět dilematům dospělých a nemusíš je umět řešit. Já jsem tu teď proto, abych Ti řekla, že už to stačí. Že už nic z toho nemusíš dělat. 

Proč? Protože teď je tady zodpovědný dospělý. Ne takový, jaké jsi poznalo Ty. Ne takový, který Ti lže, zneužívá Tvou důvěru a pak překračuje Tvé hranice. Ne takový dospělý, který s Tebou manipuluje a namlouvá Ti, že všechna bolest je Tvá vina. Teď je tu dospělý, kterému na Tobě opravdu záleží a kterému jde opravdu o Tvé dobro. Dospělý, který Ti nikdy vědomě neublíží. A jsem to já i Ty, ve starší podobě. Přeji si to stejné, co si přeješ Ty. 

Mír.

Míru však nedosáhneme tak, jak si myslíš. Nedosáhneme ho tím, že se budeme schovávat nebo se vyhýbat všemu, co je těžké - lidem či situacím. Jako dítě jsi nic jiného dělat nemohlo. A já se Ti klaním za to, že jsi dělalo alespoň to, co jsi mohlo, abys přežilo. Ale dnes míru dosáhneme tak, že budeme naslouchat svému vnitřnímu volání a většímu smyslu. Mír přichází, když se postavíme za sebe samé a nebudeme se bát toho, co si o nás pomyslí někdo jiný nebo jestli se nám pak nebude mstít. Mír vychází z vědomí, že my samy jsme projevem svého bytí. 

Vím, že s tím nesouhlasíš. Slyším Tě hlasitě a jasně. Někteří tomuto hlasu říkají "vnitřní kritik". Dokonce nabádají k tomu, abychom ho neposlouchali a potlačovali. Ale já vím svoje. Vím, že Ty jsi vystrašené dítě a bojíš se všeho, co se mění. Bojíš se, že změna vyústí ve smrt nebo v další utrpení. Přestože jsi možná kritické, jen se mě snažíš chránit. Já tě potlačovat ani ignorovat nebudu. Chci s Tebou spolupracovat. Chci, abychom využily Tvé i mé vědění a poznání, aby nám pomohlo vyrůst a zesílit. Tvá obezřetnost je důležitá, ale stejně tak i moje touha po smyslu a uzdravení. A čím více se spolu spojíme a sladíme, tím více se přiblížíme míru, který si tolik přejeme.

Neboť vnitřní rozpolcenost nám mír nikdy nepřinese. A protože ani jeden z nás nemůže mít všechno po svém, musíme buď pokračovat dál bez míru a nebo se spojit a pracovat spolu. S mírem přichází naplněný, smysluplný život. Je to jedno a totéž. Musí být. 

Dnes Tě tedy oslovuji, mé drahé vnitřní dítě. Vím, že si nejsi jisté, co si máš myslet, protože Tě předtím nikdo nikdy neoslovil. Vždycky Ti jen říkali, co máš dělat. Vždycky Tě jen nutili, abys bylo někým jiným, než jsi. A také chápu, proč mi nevěříš. Ale i přesto Tě oslovuji. A budu čekat, dokud mi neporozumíš a neuvěříš tomu, že s Tebou nemíním nijak manipulovat ani Tě zneužívat. 

Přeji si však, abys mi zatím přenechalo všechny ty dospělácké záležitosti, které jako dítě nemůžeš umět vyřešit. Přeji si, aby ses uvolnilo a povolilo, alespoň trošku, tak abych pro Tebe mohla udělat to, co pro Tebe nikdo nikdy neudělal - dovolit Ti být dítětem, nechat Tě růst a rozvíjet se tak, jak jsi chtělo, ale jak Ti to nikdo nedovolil. A jakmile to všechno uděláš, staneš se tím, kým jsem dnes já. 

A konečně budeme spolu a budeme žít život v našem sjednoceném vnitřním světě. 

Konečně si budeš moci odpočinout.
Konečně budeš moci zavřít své oči bez toho, aby ses muselo bát.
Konečně budeš cítit mír pod mým křídlem. 
Konečně budeš doma. 

S láskou,
Já... a Ty.


- Kris Rozelle 

* * *

zdroj: https://beatingtrauma.com/2014/11/06/dear-inner-child/
překlad: Magda Techetová