Jak udržet plamen vášnivé lásky

Představte si situaci, kdy hodláte rozdělat oheň v krbu nebo táborák při kempování v přírodě. Pečlivě vyberete ty nejtenčí třísky, které hned vzplanou, zapálíte je a čekáte, až se rozhoří, pak přiložíte polena a hýčkáte oheň, než se přesvědčíte, že je uspokojivě stálý a vydatný. Potom se pohodlně usadíte a vychutnáváte si příjemné teplo a uklidňující rozvernou hru plamínků. Nemusíte už na oheň dávat pozor, protože jste se vynasnažili a dostatečně přiložili. Ale v určité chvíli si všimnete, že oheň pohasíná a opět vyžaduje vaši pozornost a péči. A tak vstanete, přerušíte momentální činnost a znovu přiložíte, dokud se oheň nerozhoří jasným plamenem. Nebo se mu nevěnujete a on proto uhasíná, ale žhavé uhlíky přitom stále září temně oranžovým světlem a zjevným teplem. Uhlíky vás můžou oklamat, protože nehledě na zesláblý svit stále disponují značnou energií. Třebaže nevidíte uhrančivé záblesky, stačí přidat pár polínek a ve chvilce se opět rozzáří do tmy šlehající ohnivé jazyky. 

Příměr rozdělávání a péče o oheň mnoho vypovídá o vroucím mileneckém citu. Když se s někým poprvé setkáte a zamilujete se, snažíte se patrnera svádět notnou dávkou příslibů intimity a zaujetí, předcházíte si ho, hýčkáte, dokud se plamen vášnivě nerozhoří mezi vašimi srdci a těly. Po určitou dobu pak plápolá jasně, intenzivně, hřejivě a nezdolně, společně se těšíte z plodů svého snažení a pomalu si zvykáte na příjemnost, kterou vyzařuje a sálá.
"Jsme tak šťastní, když prožíváme takový vášnivý vztah," říkáte v duchu sobě a právem i za svého partnera. 

Ale jednoho dne zjistíte, že světlo i teplo slábne, už neplápolá tak divoce a ohnivě, i potěšení ze vzájemné blízkosti se kamsi vytrácí. Už necítíte stejně intenzivní fyzickou přitažlivost, ani náruživou touhu být jedno tělo - jedna duše. Vášeň je pryč, láska je pryč, vztah tedy skončil.
Na místě je logická otázka: "Neuhasl plamen naší vášně proto, že jsme o něj dostatečně nepečovali, nedodávali mu potřebné palivo, zkrátka se mu málo věnovali?"

Kolik dvojic takto chodí kolem dohasínajícího ohniště manželství až uhlíky zcela vychladnou, aniž by si všimli, že pod slupkou temnoty se stále krčí doutnající zlomky předchozího citu a že jsou stále dost žhavé na to, aby znovu vzplály?

Respektujte oheň vášně a lásky. Mějte neustále na paměti, že udržet jasný a horoucí plamen vyžaduje vaši neustálou péči, že byste ho měli ochraňovat stejně pozorně jako oheň v divočině, který je pro vás zdrojem tepla a bezpečí. Proto neúnavně přikládejte do ohýnku vaší lásky dobrotu, ochotu komunikovat, porozumění a úctu, a on vás nezklame; bude vždycky hořet jasně a horoucně.

* * *

- z knihy Tajemství vášně, Barbara De Angelis